Maminka vypadá jako já, až na to, že má krátké vlasy a mimické vrásky.Když jsem se upřeně dívala do jejích širokých, dětských očí, najednou mě zachvátila panika.Jak můžu nechat svou milující, nevyzpytatelnou, ztřeštěnou matku, aby se o sebe sama postarala? Samozdřejmě, teď měla Phila, takže pravděpodobně bude mít kdo zaplatit účty, v ledničce bude jídlo a v jejím autě benzín a ona bude mít komu zavolat, když se ztratí, ale přesto...
,,Já chci jet," lhala jsem.Nikdy jsem neuměla lhát, ale tuhle lež jsem poslední dobou říkala tak často, že to teď znělo téměř přesvědčivě.
,,Vyřiď Charliemu, že ho pozdravuju" řekla odevzdaně.
,,Vyřídím."
,,Však se brzy uvidíme,"nedala se odradit. ,,Můžeš přijet domů, kdy budeš chtít- já se vrátím, kdykoliv mě budeš potřebovat."
Ale viděla jsem jí na očích, že dodržet ten slib by pro ni znamenalo přinést oběť.
,,Nedělej si o mě starosti," přesvědčovala jsem ji. ,,Bude to skvělé.Mám tě ráda, mami."
Na chvilku mě pevně objala, pak jsem nastoupila do letadla a bylo to.
